Říjen 2010

pozvala jsem své démony

29. října 2010 v 2:33 | vymylimimozek
Pozvala jsem své démony
na hostinu temnou
tam zákusky z mé dobroty
vzaly zasvé i se mnou
a jako fénix z popela
vzlétla jsem, celá docela.

nezjevená dušehnutí

28. října 2010 v 17:49 | vymylimimozek
Nezjevená dušehnutí
k postřehu mě zlému nutí:
řeč je špička ledovce
a jednička! vztahem ke stovce.

když kurva zpívá

28. října 2010 v 17:48 | vymylimimozek
Když kurva zpívá
píseň panny
cejtim se jak
vyjebaný.

Honzíka Součka krása nesmírná

28. října 2010 v 10:57 | vymylimimozek

do srdce Evropy

28. října 2010 v 10:33 | vymylimimozek
Do srdce Evropy
Amor rád střílí
tu Němce, Rusáky
Amíky chvíli
miluje srdce široké-
arytmik vášně divoké.

Penízky.

27. října 2010 v 17:21 | vymylimimozek

výpeček z Arto Paasilinny 8

27. října 2010 v 16:53 | vymylimimozek
Konec konců veškerá policejní práce je marnost nad marnost. Než stačí objasnit jeden případ, stanou se na druhém konci města dva další, mnohem závažnější zločiny. Tak běží život a marnost prokvétá. Jediné, co je v životě policisty stálého a neměnného, jsou zlomyslné vtipy na policajty a spílání spoluobčanů.

výpeček z Arto Paasilinny 7

27. října 2010 v 16:48 | vymylimimozek
Onni Osmola byl dobře pětatřicátník a už na první pohled neurotik k pohledání. Svého času pracoval v nikkilském blázinci jako šéf uzavřeného oddělení. Bral si všechno příliš osobně a nakonec neunesl tíhu skličujícího, rozum zatemňujícího prostředí.  Dal výpověď a udělal se pro sebe. Na Liisankatu si otevřel soukromou ordinaci. V současné době se psychiatr Osmola specializoval především na léčbu hysterických žen. Neměl analytické vzdělání, i když o analýze toho věděl celkem dost. Za chybějící vzdělání mohlo mimo jiné i to, že jeho duševní konstrukce by nevydržela drastické pitvání psychiky a on se nechtěl zbláznit už během studií.

Tak ňák.

25. října 2010 v 18:29 | vymylimimozek

výpeček z Arto Paasilinny 6

25. října 2010 v 18:18 | vymylimimozek
Podivuhodnou bytostí, dá-li se to tak nazvat, je Para, vládce světa bankéřů. V dřívějších dobách s pomocí čarodějnic sál mléko ze struků sousedovic krav. Zcizené mléko se pak utlouklo v Parově žaludku na máslo, jež potom Para vykálel do máselnice svého hospodáře. Dnes Para okrádá na úrocích, spekuluje s akciemi, vystěhovává lidi z nájemních bytů na ulici a vše, co z těchto podvodných transakcí získá, ukládá na účet svého pána. Dříve se říkalo ,,parovo hovno je bílé", dnes se říká, že ,,šustí". Když pak největší finské obchodní banky daly do oběhu miliardy marek, Para málem radostí zešílel. Se zpěněnými boky cválal požehnanou finskou zemí, teřich plný akcií, a ryčel přitom tak děsivě, že se lidé chvěli hrůzou.