Říjen 2011

Čelisti.

28. října 2011 v 15:12 | vymylimimozek

utek ti pes

28. října 2011 v 13:40 | vymylimimozek
Utek ti pes
a ještě se vrátil?
tak tos ho, páníčku
málo zmlátil.

přines si vařečku

28. října 2011 v 13:39 | vymylimimozek
Přines si vařečku
lamač duší
přikáže synkovi
pak ho zbuší
zaplať a zvol si mě
přikáže pán
vymyslím zákony
zbyde ti stan.

přetejká nám senkrovna

28. října 2011 v 13:37 | vymylimimozek
Přetejká nám senkrovna
jsme bohatí na hovna
sráti můžem svobodně
tak je tam toho hodně.

Tomáš Klus.

27. října 2011 v 22:44 | vymylimimozek

z dobrých sluhů pány zlé

27. října 2011 v 14:23 | vymylimimozek
Z dobrých sluhů pány zlé
dělat je tak zábavné
najednou má život cíl
a tah a šmrnc
až do těch chvil
kdy otrok jat a oslepen
už cesty není z hrůzy ven.

výpeček z Michela Houellebecqa 12

26. října 2011 v 18:58 | vymylimimozek
Obecněji se dalo říct, že probíhalo ideologicky zvláštní období, kdy všichni jako by věřili, že kapitalismus je odsouzen k zániku, a dokonce k brzkému zániku, že zažívá poslední léta, a žádná z krajně levicových stran přitom nedokázala přilákat nikoho nad rámec své obvyklé klientely mrzutých masochistů.

výpeček z Michela Houellebecqa 11

26. října 2011 v 18:51 | vymylimimozek
Zestárl, jako by ho tížily velké trable. Jistě vydělal hodně peněz, ale musel myslet na to, že kdyby několik let počkal, vydělal by desetkrát tolik. Jistě také nějaké peníze investoval, což na klidu nepřidává. Obecně vypadal, jako by těžce snášel nové bohatství, jak je tomu často u lidí z chudých poměrů. Bohatství přináší štěstí jen těm, kteří znají určitý blahobyt odjakživa, jsou na něj od dětství připravováni. Jakmile zbohatne někdo, kdo zažil těžké začátky, první pocit, který se ho zmocní a cele ho pohltí, třebaže ho subjekt dokáže dočasně ovládnout, je jednoduše strach.

výpeček z Michela Houellebecqa 10

26. října 2011 v 18:43 | vymylimimozek
Hélenin zájem o ekonomii časem hodně poklesl. Teorie, které se snaží vysvětlovat ekonomické jevy a předvídat jejich vývoj, jí stále častěji připadaly nekonzistentní, nahodilé, stále víc ji pokoušelo připodobňovat je k prostému a jednoduchému šarlatánství. Je dokonce překvapivé, říkala občas, že se uděluje Nobelova cena za ekonomii, jako by tato disciplína vykazovala tutéž metodologickou serióznost a přesnost myšlení jako chemie nebo fyzika.
Poklesl i její zájem o výuku. Mladí ji obecně už moc nezajímali, intelektuální úroveň jejích studentů byla žalostně nízká, občas se dokonce nabízela otázka, co je vlastně vedlo studovat. V skrytu duše věděla, že jedině touha po penězích, touha vydělávat co nejvíce peněz. Kromě několika krátkodobých humanitárních vzplanutí to bylo jediné, co je skutečně zajímalo.
Její pracovní život šlo vlastně shrnout tak, že učila rozporuplné absurdity arivistické blbce, přestože se vyhýbala tomu, formulovat to takto jasně.

výpeček z Michela Houellebecqa 9

26. října 2011 v 18:29 | vymylimimozek
Člověk není součástí přírody, pozvedl se nad přírodu, a pozvedl se nad ni i pes, jakmile ho člověk ochočil. Proto mu připadalo rouhavé, přestože nevěřil v Boha, antropologicky rouhavé, rozptylovat popel z lidské bytosti na lukách, do řek nebo do moře, či dokonce jak to udělal kašpar Alain Gillot-Pétré - v oku hurikánu.
Lidská bytost má vědomí, jedinečné vědomí, individuální a nezaměnitelné, a z tohoto titulu zasluhuje pomník, stélu nebo alespoň nápis, zkrátka něco, co potvrzuje a podává budoucím staletím svědectví o její existenci.